Papyrus, šáchor
Latinský název: Cyperus alternifolius
Pro rostlinu jsou typická zelená dlouhá kulatá stébla, na jejichž vrcholech paprskovitě vyrůstají dlouhé úzké listy. Proto nám svým vzhledem může připomínat paraplíčko. Již od jara nás může potěšit svým okolíkovým květenstvím.
Šáchor se hodí všude tam, kde je suchý vzduch, neboť působí jako přirozený zvlhčovač.
Podmínky k pěstování
Jelikož pochází z oblasti s teplým podnebím, je pro jeho pěstování vhodná teplota mezi 18 - 21 stupni Celsia. V zimním období by teplota neměla klesnout pod 16 stupňů Celsia.
Šáchor patří mezi bahenní rostliny, a proto dbáme na hojnou zálivku. Chceme-li předejít vyschnutí substrátu, umístíme květináč do větší nádoby s vodou.
Nejlépe se mu daří na světlém místě s vyšší vlhkostí např. v koupelně či kuchyni, ale je nezbytné zabránit dopadu přímých slunečních paprsků, které způsobují zasychání listů.
Pěstujeme v substrátu pro pokojové rostliny, do něhož přidáme trochu dřevěného uhlí, aby nebyl příliš kyselý. Má-li šáchor v bytě příznivé podmínky a prostorný květináč s dobrým substrátem, dorůstá do výšky až 120 cm.
Vysoká stébla se však snadno lámou, proto je raději podepřeme. Můžeme vyrobit drátěné oko, jehož průměr přizpůsobíme velikosti rostliny. Další možností je ozdobné svázání stébel lýkem.
Hydroponické pěstování
Velice snadné je pěstovat šáchor jako hydroponii, výhodou je absence škůdců vyskytujících se v zemině.
K tomuto pěstování můžeme použít dekorativní skleněnou nádobu, jejíž viditelnou část ozdobíme bílými či různobarevnými oblázky. Zbytek nádoby naplníme granulátem z keramzitu nebo agroperlitu, do něhož vysazujeme rostlinky, které jsme nechali zakořenit ve vodě. Látky potřebné k růstu získávají z živného roztoku.
Množení a přesazování
Množí se třemi způsoby: zakořeňováním z listových růžic, dělením rostlin nebo semenem. Pěstování ze semen se ale příliš nepoužívá, neboť je zdlouhavé.
Nejjednodušší způsob je zakořeňování z listových růžic. Vybereme vhodná stébla a seřízneme je 10 cm pod vrcholovými listy, ty zkrátíme přibližně na 3 cm, aby nám zbytečně nehnily. Takto upravené řízky vložíme do vody nebo do vlhkého substrátu, kde snadno a rychle zakoření.
Když je šáchor příliš velký, rozdělíme jej. Abychom nepoškodili hustě propletené kořenové oddenky, můžeme je rozdělit pomocí nože. Nově získané rostlinky opět zasadíme do nového vlhkého substrátu.
Šáchor přesazujeme na jaře, kdy kořenový bal vyplní květináč. Starší a větší rostlině postačí obnovit vrchní vrstvu substrátu.
Škůdci
V suchém prostředí trpí šáchor sviluškami. Sviluška je drobný, okem nepříliš viditelný, načervenalý parazit. Poznáme ho podle pavučinek, které po sobě zanechává na listech. Abychom mohli tohoto škůdce zničit, postačí, když napadenou rostlinu důkladně osprchujeme vodou, případně ji častěji rosíme.
Dalším škůdcem, který se na šáchoru může vyskytnout, jsou puklice. Puklice mají voskový štít, jsou hnědavé, oválné a vylučují lepkavou medovici. Žijí převážně na rubu listu. Není-li jejich výskyt příliš hojný, postačí několikrát za sebou setřít list vlhkým hadříkem. Chemické postřiky jsou většinou neúčinné, neboť dospělý hmyz je chráněn tvrdým štítem, ale můžeme použít olejnaté preparáty, pod jejichž neprodyšnou vrstvou zahyne.
Šáchor díky svým paprskovitým trávovitým listům působí exoticky. Jako velká dominantní rostlina skvěle doplní jednoduché a moderní zařízení vašeho interiéru.
Zdroj:
- BUREŠ, Oldřich; KOČÍ, Antonín. Pěstujeme pokojové květiny. 9. přeprac. vyd. Praha: TEPS, 1988. 192 s.
- BROOKES, John. Příjemný život s květinami. Překlad Zdeněk Makovička. 2. vyd. Bratislava: Priroda, 1995. 287 s. ISBN 80-07-0757-1.